Uplynulý týden jsem prožila ve společnosti lidí, kteří si prošli nebo procházejí těžkými životními osudy. Ani jeden z příběhu není o tom, že by ten daný člověk měl odvahu světu vykřičet svoji bolest, svoje utrpení. Psychicky zdeptaný člověk je často na pokraji svých životních sil a nemá ani odvahu požádat o pomoc. Proto také v našem státě je bohužel velmi málo organizací a spolků, kteří by těmto lidem nabídli svoji pomoc.
Oslovila jsem svoji dlouholetou přítelkyni a ona si vyčlenila trochu času a přijela za nimi předat všem něco málo pozitivních myšlenek a inspirací. Změna, která se s přítomnými udála byla obrovská. Někteří odjížděli „jen“ s nadějí, někteří i s odhodláním poprat se s životem a zvítězit nad tím, co je trápí. Mnoho z nich trpí depresemi z prožitého týrání, někteří se učí žít s myšlenkou, že jejich život bude pomalu ale jistě ničit Parkinson nebo Alzheimer, prostě každý z nich nese těžké břímě, s kterým se musí vyrovnat. A všichni odjížděli s myšlenkou, že mohou a mají proč bojovat.
Jistě je pochopitelné, proč nikdo z nich do světa o pomoc křičet nebude. Proto založili spolek, aby alespoň navzájem si mohli pomáhat, podpořit se v těžkých chvílích a radovat se společně z malých i větších úspěchů.
Proč oslovujeme právě vás?? Protože doufáme, že vás někoho napadne, jak pomoci těm, kteří sice pomoc potřebují, ale přesto o ni nedokážou požádat. Jak upozornit že u nás mnoho lidí trpí, ale tito lidé nemohou ukázat svoji tvář. A i když možná dnes nevíte jak, ale do budoucna budete chtít pomoci, napište, ozvěte se. Rozdejte kousek svého srdce a času, život vám to určitě vrátí.
Děkujeme za čas strávený nad tímto článkem. Pěkný den všem!
Podpořte nás finančním darem na náš transparentní účet 2900955039 / 2010 (CZK) děkujeme.
